Spojenci: NATO, UNMIK, UCK Pojďme se podívat jak svou úlohu ve válce vidí
Haradinaj sám. Ve své knize "Příběhy o válce a svobodě" píše:
"Likvidoval jsem srbské policisty, zabíjel jsem srbské civilisty a
neposlušné Albánce. Už jako dítě jsem pochopil, že se albánský a kosovský
problém může vyřešit pouze silou. Od mala jsem se připravoval na finální střet
se Srby. Má aktivní úloha začíná v roce 1994. Tehdy jsem se skupinou svých
přátel ze Švýcarska, přes Albánii, došel do Kosova. Nepočítaněkrát jsme přes
Albánii, tajnými kanály, přepravovali zbraně do Prizrenu, Peći, Djakovice...
Někdy v jedné zásilce bylo i přes sto pušek a samopalů. Pořád jsme napadali
srbské síly, na každém místě, ve dne i v noci. Každý den jsme zabíjeli srbské
policisty..."
Tuto knihu však, stejně jako celou řadu dalších více než relevantních důkazů,
haagská žaloba vůbec nezařadila mezi důkazní materiál. Vinu za neodsouzení této
bestie vedle soudu nese i žaloba, jejíž výkon by se dal označit slovy zoufalý a
ubohý.
Předně, Haradinaje obvinila z "pouze" 6 zabitých Srbů, přitom
skutečný výčet jeho obětí dosahuje nejméně 300 jmen (někteří tvrdí až 2000), a
navíc nepřinesla jeden jediný hmatatelný důkaz, který by mu jakýkoliv trestný
čin mohl dokázat. Haradinaj nebyl obviněn dokonce ani z nejznámějšího zločinu -
"případ Radonické jezero". Haradinaj tehdy 37 zajatých Srbů a jiných
nealbánců několik dnů držel v táboře "Jablanica", později je nechal
je pobít a jejich těla naházel do Radonického jezera poblíž své rodné vsi
Glodjane.
Rade Gojković, bývalý předseda soudu v Peći, který v Haagu u ICTY svědčil,
poskytl rozhovor bělehradskému deníku Press. V tomto rozhovoru říká:
"Haradinaj musel být odsouzen. My jsme v zóně kde operoval, exhumovali od
19. do 26. září 1998 několik desítek těl. Kompletních těl bylo 33, podařilo se
nám identifikovat 12. Našli jsme i bezpočet částí těl - ruce, nohy hlavy...
Dokonce jsme nacházeli i děti. Pohled byl úděsný. Našli jsme i ostnatý drát a
elektrické kabely, kterými je mučili. Všichni umírali v příšerných mukách. O
všem tom jsem svědčil v Haagu, ale oni naše důkazy evidentně ignorovali."
Nejvýznamnější svědectví podali dva kosovští Albánci. Dvaačtyřicetiletá Lj. K.
vypověděla, kterak byla v květnu 1998 spolu s několika dalšími Albánkami a
Romkami unesena do tábora na horu Junik blízko hranice s Albánií. Ihned po
vstupu do tábora se jim naskytl hrůzný pohled - ke stromu byla přivázána dvě
zmasakrovaná těla srbských policistů. Později zjistila, že se jedná o muže
unesené z města Rastavica. Popsala, že jejich těla byla rozřezána, oči
vydloubnuty a na rány jim byla sypána sůl. Ještě byli živí a sýpali bolestí.
Haradinaj k nim pak přistoupil, jejich vysílačkami srbsky něco vzkázal jejich
kolegům, vytáhl nůž a oba dva podřízl. Srbští policisté tak museli slyšet i
poslední děsivý vřískot svých kolegů.
Haradinaj se poté obrátil pozornost k uneseným ženám. Svázal je ostnatým
drátem, z čehož má svědkyně ještě dnes viditelné jizvy. Několik, včetně jí,
znásilnil a během (zlo)činu je po těle pořezával nožem, kterým zabil policisty.
Po několika dnech svědkyni Lj. K., spolu s dalšími ženami, nechal vyvést na
popravu. Jeden z Albánců, kteří dostali úkol toto provést, však ženu znal z
dřívějška a umožnil jí utéci. Uprchla z Kosova a později slyšela, že Haradinaj
osobně uřízl hlavu jejímu otci. Byl totiž loajálním občanem Srbska,
nepodporoval teroristy z UCK a odmítal jim během války pomáhat.
Další kosovský Albánec, jehož identita z bezpečnostních důvodů nebyla
zveřejněna, řekl, že Haradinaje znal od dětství. Popsal ho jako
"nebezpečného všehoschopného psychopata". Skupina Haradinajových lidí
ho v roce 1998 mučila za to, že spolupracuje se Srby. Poté se s žádostí o pomoc
obrátil na srbskou policejní stanici v Djakovici, ale jelikož byl před válkou
známý jako "starý Haradinajův kamarád", nevěřili mu a nepomohli mu.
V roce 1999 se ho zmocnil sám Haradinaj. Spolu se čtveřicí dalších mužů vpadl
do jeho domu a řekl mu, že za svou zradu tvrdě zaplatí. Vyvedl ven jeho ženu a
pětileté dítě. Zavřel za sebou dveře. Pak už svědek slyšel jen střelbu. Nechali
ho vyjít ven. Žena byla zastřelena a v těle jeho syna byly zabodnuty dva nože,
v hrdle a břiše. "Tohle ti bude stačit, " řekl mu Haradinaj a smál
se. Ruce měl prý od krve. "Nikdy na ten obrázek nezapomenu, " řekl se
slzami v očích svědek. Svědků, pravda, v tomto procesu bylo málo. Alespoň těch
důležitých. Do soudní síně přišlo svědčit 82 lidí, z nich jen někteří našli
odvahu z něčeho konkrétního Haradinaje obvinit. Neuvěřitelných devět oznámených
svědků totiž do začátku tohoto procesu přišlo o život. Podle slov obžaloby byl
"korunní" svědek na ulici přejet džípem, sedm jich bylo zastřeleno a
jeden ubodán. Dva ze zastřelených byli bývalí Haradinajovi spolubojovníci.
Automobil, ve kterém se nacházeli, byl po "exekuci" polit benzínem a
zapálen. Za porážku "Haagu" se rozhodně může označit fakt, že z těcho
devíti zabitých lidí se tři nacházeli v "programu ochrany svědků" a
přesto byli nalezeni a zlikvidováni.
Jasna Tasić, 14 let, oběť zločince Haradinaje Možná je to jen shoda okolností,
ale všichni přišli o život v době, kdy se Haradinaj volně procházel po svobodě.
Zní to sice neuvěřitelně, ale Haradinajovi soud umožnil aby se, přesto že byl
obviněn z nejtěžších možných zločinů, bránil na svobodě a dokonce učinil
"výjimku" a dovolil mu, což je u ostatních obžalovaných z válečných
zločinů nejpřísněji zakázáno, provozovat politickou činnost. Jak ostře s tím
kontrastuje případ Vojislava Šešelje, který je obviněn pouze z verbálního
deliktu a svého času mu v Haagské cele byly zakázány i návštěvy ženy a dětí ...
V Haradinajově rozsudku mj. stojí toto: "V Kosovu je nestabilní
bezpečnostní situace, která pro svědky nevytváří optimální prostředí. Potíže se
získáváním důkazů představují velmi významnou charakteristiku tohoto procesu.
Před soudem se neobjevilo několik svědků, od kterých se očekávalo, že by mohli
vydat svědectví o ústředních aspektech tohoto případu ..."
Své vidění Ramushe Haradinaje má Carla Del Ponteová. Kromě toho, že i jeho ve
své knize spojuje s obchodováním lidskými orgány, píše, že Haradinaj prvního
svědka svého procesu, Tahira Zemaje, nechal zabít už v roce 2003. Spolu s ním i
jeho syna Enise a příbuzného Hasana. Následně zlikvidoval dva policisty, kteří
tyto vraždy vyšetřovali. Když Haagský tribunál požádal UNMIK o informace, které
se těchto vražd týkají, dostali prý "zprávu, ve které byly nejdůležitější
informace zamlženy".
Zemaj byl velitelem vojenské formace FARK, kterou formoval Ibrahim Rugova, a
operoval v části zóny Dukadjini, tedy na území, které měl pod kontrolou
Haradinaj. "Zemaj před atentátem řekl, že bude - li zabit, stojí za tím
Haradinaj, " píše Del Ponteová a dodává "pikantérie" že např.
Haradinaje do Haagu dopravovalo německé vládní letadlo. Nebo, že se Larry
Rossin, již zmiňovaný zástupce šéfa UNMIK, v květnu 1995 účastnil svatby
Haradinajova blízkého příbuzného. Navíc, on je prý mužem, který dal jménem
UNMIK "Haagu" garance, díky kterým bylo Haradinajovi umožněno bránit
se ze svobody.
Šokované Srbsko
Premiér Srbska Vojislav Koštunica k rozsudku vydal následující prohlášení:
"Temné rozhodnutí Haagského tribunálu
osvobodit Haradinaje svědčí o tom, že se jedná o soud, jehož existence nemá nic
společného s nastolováním spravedlnosti. Je to soud, který byl založen mj.
proto, aby se válečným zločincům jako je Haradinaj vydalo potvrzení o jejich
nevinnosti. Vedle Haradinajových zločinů byl nad Srby spáchán nový velký zločin
a Srbsko to veřejně a hlasitě prohlašuje! Haagský tribunál se tímto rozsudkem
vysmívá pravdě, právu, spravedlnosti a všem nevinným obětem Ramushe Haradinaje."
Koštunica dále vyzval Evropskou unii, aby se vyjádřila, zda je pro ní po tomto
skandálním rozsudku "Haag" i nadále institucí, která má kredit a
která má určovat stupeň spolupráce Srbska s Unií a uvedl: "Evropská Unie již léta podmiňuje vztah se Srbskem
naší spoluprací s tribunálem. Nyní, když Haag Haradinajovi vydal potvrzení o
nevinnosti, je nutné, aby se k tomuto výsměchu spravedlnosti vyjádřila."
Evropská unie Srbsku (pochopitelně) neodpověděla. Koštunica zareagoval těmito
slovy: "EU si myslí, že pro ní bude
nejlepší, když bude mlčet a tvářit se jako že v Haagu k ničemu nedošlo. Došlo.
Tribunál vymazal rozdíl mezi viníky a obětmi a Haradinajovi tak odpustil
strašlivé zločiny. Mýlí se, pokud se domnívají, že toto Srbsko jen tak přejde."
Jinými slovy, Koštunica oznamuje už dlouho očekávaný čin (který dle mého
skromného osobního názoru přichází příliš pozdě): přerušení spolupráce Srbska s
"Haagem".
|